Jana Bakalová - Analýza sociální sítě skladatelů

 

Úvod

Analýza sociálních sítí je mladou disciplínou, která zkoumá skutečnost jako síť určitých vztahů. Ve srovnání s jinými, statistickými výzkumnými metodami dokáže postihnout vazby mezi jedinci (nemusí jít však nutně o lidi), a vytvořit tak komplexní náhled na zkoumanou skupinu. Výstupem bývá zpravidla graf znázorňující síť vztahů. Tato metoda nalézá své uplatnění při analýze on-line komunit, organizačních sítí nebo v marketingu.

Tato analýza se zabývá oblastí hudby, konkrétněji hudebními skladateli. Jejím cílem je zjistit, jaké jsou vztahy mezi skladateli, jejichž díla se v současné době hrají, jak se vzájemně kombinují. Dále nás zajímá, který hudebník se hraje nejčastěji a naopak, kterým autorům je věnována menší pozornost a proč se tomu tak děje. K tomuto účelu poslouží přehled koncertů České filharmonie, která se řadí mezi nejlepší české orchestry.

 

Vytvoření datového souboru

Datový soubor byl vytvořen na základě rozpisu koncertů České filharmonie pro čtyři koncertní sezóny (období od září 2007 do června 2011). Byly vybrány pouze koncerty velkého symfonického orchestru v Rudolfinu (tedy na „domácí půdě“), které se konaly v rámci pravidelných abonentních řad. Do abonentního cyklu je také zařazeno vystoupení některého předního zahraničního tělesa, a to jednou za sezónu. Tyto koncerty hostujících orchestrů byly do analýzy zahrnuty a bude jim dále věnována pozornost.

Filharmonikové hrají nacvičený repertoár zpravidla dva večery po sobě (bývá to ve čtvrtek a v pátek), někdy i ve zkrácené formě jako dopolední koncert (většinou v sobotu). Do souboru však byla tato vystoupení zahrnuta pouze jednou. Na koncertě zazní obvykle tři až čtyři skladby, jejichž autoři mohou být různí. Existují také koncerty, na nichž jsou uváděna díla jednoho skladatele – ty však do analýzy zahrnuty nebyly, protože nevznikla žádná vazba mezi skladateli. To tedy znamená, že jedna událost v souboru znamená vazbu mezi minimálně dvěma až pěti jmény skladatelů.

Úmyslně byly vynechány komorní koncerty, protože jejich repertoár je bohatší a také v průběhu večera zazní více skladeb, než jak je tomu na koncertech velkého orchestru. Díla pro komorní seskupení bývají také kratší. Komorní tělesa mohou mít různý charakter (smyčcové kvarteto, klavírní trio, klavírní doprovod sólového nástroje či zpěváka) a z toho se také odvíjí rozdílné složení repertoáru jednotlivých seskupení (určití komponisté psali svá díla pouze pro smyčcové nástroje, jiní se specializovali třeba na příčnou flétnu apod.). Ačkoliv byla tato skupina koncertů z dat vyřazena, bylo by jistě zajímavé provést analýzu i v této oblasti. K tomu by však bylo zapotřebí shromáždit více dat, aby byla dobře zastoupena různá hudební tělesa.

 

Práce s datovým souborem

Získaným datům o konání koncertů je nutné dát určitou formu, aby s nimi mohl speciální program UCINET dále pracovat. Skladatelům byla pro větší přehlednost ponechána jen příjmení. Celkem do analýzy vstoupilo 100 skladatelů, jejích síť lze vidět na obrázku č. 1.

 

Obrázek č. 1 - Základní síť skladatelů

 

Zde sice už můžeme pozorovat nějaké vztahy, lze vypozorovat kandidáta na nejvíce vyskytovaného skladatele, ale kvůli širším souvislostem dodáme k jednotlivým skladatelům dvě informace, a to národnost a styl jejich tvorby.

Pokud jde o národnost, byl u některých jmen problém se zařazením, pokud například emigrovali nebo se narodili v dnes už neexistujícím státě. V těchto případech bylo rozhodující to, v jakém státě se město, ve kterém se hudebník narodil, v současné době nachází. Proto byl například Gustav Mahler označen za českého skladatele, ačkoliv se narodil v německé židovské rodině v Kališti u Jihlavy a převážnou část života strávil v rakouských a německých zemích.

 

Tabulka č. 1 – Četnost národností skladatelů

 

I přiřazování skladatele k hudebnímu stylu přineslo jisté úskalí. Bylo rozlišeno šest kategorií, tři pro hudbu do 20. století a tři rozlišující hudbu moderní. Kategorie Skladatelé 20. století – „klasici“ zahrnuje hudebníky, kteří jsou známější a i přes své moderní pojetí jsou oblíbeni. Naopak skladatelé 20. století jsou méně známí a méně se jejich hudba hraje. Za současné skladatele jsou považovaní ti, kteří buď v současné době komponují anebo zemřeli po roce 2000.

 

Tabulka č. 2 – Četnost hudebních stylů skladatelů

 

Národnost

Když informace o národnosti skladatelů vložíme do naší sociální sítě, můžeme vypozorovat určité vztahy.

 

Obrázek č. 2 – Skladatelé podle národností

 

U českých skladatelů (červená) se nejvíce na koncertech vyskytoval Dvořák spolu s Janáčkem, Novákem, Sukem, Martinů nebo Smetanou. Pokud zobrazíme skladatele českého, německého, rakouského a maďarského původu (41 hudebníků), vznikne poměrně hustá síť. To si lze vyložit tak, že v našich končinách se hrají nejen skladby domácích autorů, ale i těch, jejichž hudební kultura měla na naši velký vliv – tedy zemí bývalého Rakouska-Uherska.

Nabízí se otázka, proč nebyli do předchozího výběru zařazeni i skladatelé slovenské národnosti (tmavě hnědá). Slovensko zas tolik národních skladatelů (ve srovnání s Českem) nemá, za prvního velkého slovenského skladatele je považován až Eugen Suchoň, současník Janáčka, ostatní uvedení slovenští skladatelé působili ve 20. století. Pokud se zaměříme na Eugena Suchoně, je mj. spojen se třemi krajany. V tomto případě se jedná o koncert u příležitosti 90. výročí založení Československé republiky, který byl koncipován jako slovenský večer, tudíž z toho nelze vyvozovat žádné obecné závěry.

 

Obrázek č. 3 – Síť českých, německých, rakouských a maďarských skladatelů

 

Hudební styl

Co nám řekne o umístění skladatele v síti to, v jakém období komponoval? Pro větší názornost byli skladatelé jednotlivých kategorií rozlišeni opět barvami.

Na první pohled je vidět, že klasicistní hudba je reprezentována jen třemi jmény (z toho ještě Beethoven měl už nakročeno do romantismu, nelze ho považovat za čistého skladatele klasicismu). Klasicismus se vyznačuje přehlednou, „čistou“, harmonickou hudbou, která zdůrazňuje rozum. Oproti tomu hudba romantismu je charakterizována emocemi a vášnivostí, což je pro dnešního diváka více přitažlivější, a proto se na pódiích vyskytuje častěji. Také je nutno poznamenat, že romantických skladatelů je mnohem více než klasicistních. Ještě pro doplnění, barokní hudba je v současné době provozována tělesy, která se na starou hudbu specializují, také je určena pro méně hráčů.

Romantičtí skladatelé tvoří celkem hustou síť, kterou dále doplňují klasicistní hudebníci a impresionisté. U tohoto stylu je dobré zmínit, že se jednalo o relativně krátce trvající hudební styl, tudíž i impresionistických skladatelů je málo (hlavní doménou impresionismu bylo malířství).

Při pohledu na síť skladatelů 20. století a autorů současných lze charakterizovat jednotlivé kategorie. Ti, co byli označení za klasiky (žlutá), jsou poměrně propojeni. Ovšem autoři méně

Obrázek č. 4 – Skladatelé podle hudebního stylu

 

Obrázek č. 5 – Skladatelé klasicismu, romantismu a impresionismu

známí (modrá) a současní (zelená) jsou téměř osamostatnění anebo jsou spojeni navzájem. To je dáno například festivalem Pražské premiéry, který prezentuje díla současných skladatelů.

 

Obrázek č. 6 – Skladatelé 20. století a současní

 

Centralita

V síti lze také sledovat, jaký uzel je v síti ve středu, kolik přes něj jde vazeb, kolik spojuje jiných uzlů, jak moc je centrální. Odpovědět na tyto otázky můžeme pomocí různých měr, které nám program UCINET, resp. Netdraw nabízí. Pro tuto analýzu postačí dvě základní míry, a to degree a betweenness.

Míra degree nám říká, kolik vazeb pojí uzel s jinými uzly. V našem případě jak moc jsou jednotliví skladatelé vzájemně kombinováni. Na okraj je nutné poznamenat, že se pracuje s neusměrněnou sítí (nezáleží tedy na směru vazby). Jednotlivé stupně degree jsou rozlišeny velikostí jednotlivých uzlů.

 

Obrázek č. 7 – Degree skladatelů

 

Pro větší názornost bylo zvětšeno jádro skupiny (nad 8 vazeb).

 

Obrázek č. 8 – Skladatelé s vysokým degree (nad 8)

Absolutním „vítězem“ se stal Antonín Dvořák, český romantik, a to s 27 vazbami. Za ním následuje Bohuslav Martinů. Zdá se, že Česká filharmonie ctí národní odkaz a do svého repertoáru zařazuje české klasiky. Zde je nutno poznamenat, že takto vysoké umístění Bohuslava Martinů je zčásti způsobeno tím, že se v měřeném období slavilo jeho výročí, a tak byla jeho díla více zařazována do repertoáru. Pokud jde o další skladatele v „jádru“, jedná se především o klasiky vážné hudby (Čajkovskij, Richard Strauss, Beethoven, Brahms, Mahler, Ravel, Berlioz a Debussy), mezi nimiž se objevili i Janáček se Smetanou, a také Suk, Foerster a Novák. Skladatelé na okraji (s nízkým degree) jsou méně hraní, velká část z nich jsou autoři současní či méně známí autoři 20. století.

Druhou mírou centrality je betweenness, která říká, do jaké míry je uzel zprostředkovatelem. Jinak řečeno (dle Freemana) „kolik nejkratších spojnic mezi dvojicemi musí projít přes měřený uzel“. V grafu byli žlutě zvýrazněni ti skladatelé, jejichž hodnota betweenness překročila 100. Ti, co zůstali vybarveni modrou barvou, patří do kategorie současných a méně známých skladatelů 20. století. Naopak vysoké hodnoty lze najít u Čajkovského, Dvořáka, Martinů, Beethovena, Brucknera, Debussyho, Richarda Strausse, Gustava Mahlera a dalších.

 

Obrázek č. 9 – Betweenness skladatelů

Tito skladatelé se většinou řadí k romantismu, což je pro běžného posluchače oblíbený a hudebně přijatelný styl. Důvody pro vysokou hodnotu u Bohuslava Martinů byly zmíněny výše. Claude Debussy je představitelem impresionismu a dá se kombinovat jak s jinými francouzskými skladateli, tak s jinými impresionisty.

 

Podskupiny v síti

Dosud byly podskupiny v síti odhalovány pomocí kontextu a měr centrálnosti a, podskupiny v sociální síti však lze nalézt pomocí speciálních výpočtů. Jedním z nich je K-cores, která rozdělí síť podle vazeb ke K členům podskupiny.

Skladatelé byli rozděleni do pěti podskupin. Ta první (žlutá) zahrnuje autory, s nimiž se na koncertech velkého symfonického orchestru setkáme velmi příležitostně. Většinou jde buď o méně známé autory (proslavili se jednou či dvěmi skladbami), současné tvůrce anebo skladatele, kteří tvořili spíše pro jiný typ hudebního tělesa. Jako příklad posledně zmiňované kategorie lze uvést například Zdeňka Lukáše, který spíše komponoval pro pěvecké sbory.

 

Obrázek č. 10 – K-cores skladatelů

Pokud se zaměříme na horní část grafu, uvidíme tři oddělené skupiny hudebníků. Jedná se o tři koncerty, na dvou z nich zazněla díla současníků a pod třetím se skrývá silvestrovský koncert. Tento typ koncertu se vymyká běžným hudebním produkcím „lehčím“ repertoárem. Na závěr roku 2008 byly proto zvoleny ukázky ze slavných oper Giusepe Verdiho a k tomu byla přidána Orffova Carmina Burana (kantáta pro sbor, orchestr a sóla).

Druhou skupinu (červení) tvoří autoři, jejichž díla lze zaslechnout sice častěji, avšak vyskytují se také spíše vzácněji. Jedná se „méně hrané klasiky“ jak z období romantismu, tak z 20. století - Mendelssohn-Bartholdy, Rossini, Bruckner, Musorgskij, Rachmaninov, Chopin a další.

Hnědě označení hudebníci lze definovat podobně jako předchozí skupinu, jen měli to štěstí a jejich skladby se zrovna dostali na více koncertů. Patří mezi ně Eugen Suchoň, Otakar Ostrčil, Igor Stravinskij, Richard Wagner, Artur Honegger, Petr Eben, Gyögy Ligeti aj. Velká část jich spadá do klasiků 20. století.

Čtvrtou skupinu (modrá) tvoří buď známí klasicistní a romantičtí skladatelé (Haydn, Mozart, Beethoven, Berlioz, Brahms, Čajkovskij, Schubert, Ravel) anebo se jedná o hudební průkopníky na přelomu 19. a 20. století (Mahler, Bartók, Foerster a Novák). Také do této kategorie spadl Dmitrij Šostakovič a skupinka švédských skladatelů, což je dáno koncertem hostujícího švédského orchestru.

Jádro celého souboru tvoří šest hudebníků. Dvořák a Smetana jsou čeští romantičtí skladatelé, jejichž opusy se v koncertních programech České filharmonie objevují často. Bohuslav Martinů se do této podskupiny dostal jistě díky svému výročí, nicméně se jeho postavení v dějinách české hudby dá srovnat s pozicí Leoše Janáčka. Josef Suk (žák Dvořáka) není oproti jiným českým skladatelům tolik proslavený, avšak jeho odkaz je v repertoáru České filharmonie znatelný. Vždyť i malá síň v Rudolfinu nese jeho jméno. Pokud jde o jediného nečeského komponistu, který se dostal do jádra, Richarda Strausse, jedná se o německého skladatele přelomu 19. a 20. století, který vynikal mistrným zvládnutím orchestrálního partu (byl zároveň dirigentem) společně s novátorskými tendencemi a nezaměnitelností hudebního projevu.

 

Závěr

Analýza sociální sítě skladatelů hraných na koncertech České filharmonie ukázala, jací komponisté se v rámci jednoho večera objevují s jinými. V tomto souboru odhalila také nejuniverzálnějšího hudebníka – Antonína Dvořáka a autory, s nimiž je často uváděn. Dále zde bylo možné objevit jednak jakési jádro nejčastěji uváděných skladatelů a jednak autory, jejichž díla zazní v Rudolfinu vzácně. Tyto skupiny byly dále charakterizovány. Analýza také zkoumala vztahy komponistů podle národní příslušnosti a podle stylu (období), do kterého jsou hudebníci řazeni, zda-li tato „spřízněnost“ má roli v tom, jestli jsou uvedeni na jednom koncertě.

Pokud bychom shrnuly poznatky získané v analýze, dá se říci, že dramaturgové České filharmonie sází na „osvědčené“ klasiky, k nimž občas přidají dílo současného skladatele.

 

 

Zdroje informací

• přehled koncertů České filharmonie pro sezony 2007/08, 2008/09, 2009/10 a 2010/11
• přednášky předmětu Analýza sociálních sítí v praxi, ZS 2010/11, FF UK

 

Použité programy

• Borgatti, S. P., Everett, M. G., Freemann, L. C. 2002. Ucinet for Windows: Software for Social Network Analysis. Harvard, MA: Analytic Technologies.
• Borgatti, S. P. 2002. Netdraw Network Visualization. Analytic Technologies: Harvard, MA.

 

Přehled použitých obrázků a tabulek

Obrázek č. 1 – Základní síť skladatelů...................................................................................... 3

Tabulka č. 1 – Četnost národností skladatelů............................................................................ 4

Tabulka č. 2 – Četnost hudebních stylů skladatelů................................................................... 4

Obrázek č. 2 – Skladatelé podle národností.............................................................................. 5

Obrázek č. 3 – Síť českých, německých, rakouských a maďarských skladatelů....................... 6

Obrázek č. 4 – Skladatelé podle hudebního stylu..................................................................... 7

Obrázek č. 5 – Skladatelé klasicismu, romantismu a impresionismu ........................................ 7

Obrázek č. 6 – Skladatelé 20. století a současní ....................................................................... 8

Obrázek č. 7 – Degree skladatelů ............................................................................................. 9

Obrázek č. 8 – Skladatelé s vysokým degree (nad 8) ............................................................... 9

Obrázek č. 9 – Betweenness skladatelů .................................................................................. 10

Obrázek č. 10 – K-cores skladatelů ........................................................................................ 11

Tabulka č. 3 – Hodnoty použité v analýze.............................................................................. 14

Tabulka č. 3 – Hodnoty použité v analýze